Euro v posledních třech měsících zažívá apreciaci vůči většině světových měn, hlavně americkému dolaru. U většiny lidí to může evokovat domněnku, že by se měna jedné z největších ekonomik světa v nejistých časech mohla stát majákem stability. Ale pravda je někde jinde. Posilnění eura je jen výsledkem depreciace amerického dolaru. Dolar je v současnosti oslaben hned několika faktory: rostoucí nejistotou vyvolanou nadcházejícími prezidentskými volbami v USA a taktéž akumulací ztrát z půjček z koronavirové krize. Globální investoři jednoduše snižují expozici svých dlouhých pozicí v dolarech a býci alokováni v eurech jednoduše vyplňují dočasnou mezeru.

Zdroj: Tradingview.com

Navzdory téměř 3 bilionům eur doposud nakoupených aktiv v rámci programu kvantitativního uvolňování ECB a úrokových sazeb nacházejících se v negativním teritoriu vykazuje hospodářství Evropy vzácné známky neodvratného zpomalování ekonomiky.

I když dohoda eurozóny po schválení stimulů v objemu 750 miliard eur pomohla k posilnění eura, čím více politických stimulů ECB přinese do ekonomiky, tím větší bude poškození její měnové reputace a možnosti regulování monetární politiky. Euro v současnosti žije v přechodném období a až se rozhodne o novém americkém prezidentovi, je pravděpodobné, že se současný výměnný kurz začne opět vracet zpět.

Přestože ECB upustila od německé monetární přísnosti, jde cestou zpeněžení dluhů a zavádění fiskální expanze na dosáhnutí politické výhodnosti, hospodářského přežití a zmírnění standardů. Tyto kroky způsobují to, že nejkvalitnější dluhopisy – trojité A jsou znehodnoceny růstem nekvalitních dluhů zemí jako Itálie, Španělsko, Portugalsko, Řecko a Irsko, které byly zachraňovány během globální finanční krize v roce 2008.

Tři největší evropské ekonomiky – Německo, Francie, Itálie jsou v současnosti zaseknuty v recesi s malou pravděpodobností, že produkce dosáhne úrovně před začátkem pandemie až roku 2022. Malé hospodářství jako je Řecko v roce 2012 téměř přivedlo euro k pádu, takže větší země by mohla lehce dostat euro, stejně jako celou eurozónu do stavu, z kterého by již nebylo návratu.

To, že měny po celém světě ztrácejí na své důvěře je fakt, že lidé se také obracejí na zlato v Číně, Jižní Korei, Německu a jinde po celém světě. Opět to dokazuje, že každodenní investoři jsou prvními, kteří konají v důležitých hospodářských zlomech a centrální bankéři jsou posledními, kteří to vědí. Ekonomové nazývají tento jev „preference likvidity“. Říká se tomu také znamení času. Pokud se investiční guru Warren Buffet stěhuje z papírových peněz do zlata investováním do těžařských společností, možná je správný čas přemýšlet o stejném kroku.

Lukáš Baloga, ProfitLevel