Jestli chceme co nejobjektivněji odpovědět na nejčastěji položenou otázku pokládanou každým investorem, co nám přinese největší zhodnocení investice v poměru k zisku, tak analytici reagují hlavně na makroekonomickou situaci evropské ekonomiky. Při bližším pohledu na nejvíc využívaný předstihový indikátor – výrobní PMI index je ekonomika eurozóny od února tohto roku v kontrakci. Hrubý domácí produkt ve třetím kvartálu meziročně vyrostl o 1,3 procenta a po očištění od inflace jen o 0,3 procenta. Nezaměstnanost je hluboko pod dlouhodobým průměrem na úrovni 7,5 % a prostor má už jen na minimální pokles.

Na druhé straně akcie dosahují každý týden nových maxim a podle zmiňovaných hlavních dat končí nejdelší ekonomický růst a musí nastat neodvratná recese, která očistí trhy.

Nastane tento scénář, když tu máme moderní měnovou politiku? Před pár dny se člen Evropské centrální banky vyjádřil, že banka začne skupovat akcie, když situace bude „velmi zlá“.

Toto vyjádření může být jen výstřel do prázdna jednoho z analytiků, ale na druhé straně se situace může opakovat a tak, jak se bývalý guvernér ECB Mário Draghi oháněl posledním úspěšným QE a výrazně odmítal současné QE, i toto vyjádření může být v blízké době realitou. Potvrzením tohoto scénáře může být vyjádření člena ECB, pár měsíců po ukončení posledního QE o potenciálním spuštění nového QE, když se situace nebude vyvíjet podle očekávání. A dnes můžeme podle jeho vyjádření implikovat, že nevyvíjela.

Na základě těchto poznatků, můžeme pozorovat opakování historie, neslavně známého ekonomického směřování Japonska?

Nejvíc sledovanou událostí v posledních měsících je rokování mezi Amerikou a Čínou. Podle vývoje akcií, které reflektují očekávání největších investorů, je dohoda mezi dvěma největšími ekonomikami světa na spadnutí, a nikdo nechce nastoupit do býčího trendu jako poslední. Důvodem tohto očekávání jsou blížící se americké volby, kdy se v případě dohody USA s Čínou navýší republikánské (Trumpovy) preference. Takový scénář by z krátkodobého hlediska nahrál i EU, hlavně kvůli exportu, který je klíčovým tahounem eurozóny.

Z dlouhodobého hlediska bude EU muset hledat řešení ve vlastních řadách. Když současné QE v objemu 20 miliard měsíčně nenastartuje inflaci, respektive očekávané německé stimuly v případě zavedení nevyvolají dostatečný tlak na spotřebu, může se nemožné proroctví naplnit.

Jestli se zmíněný scénář vyplní, vyplatilo by se retailovým investorům kupovat defenzivnější aktiva než jsou akcie? První známky nadměrného riskování objevila frankfurtská banka mezi nebankovními finančními hráči, jako jsou investiční fondy, pojišťovací společnosti a penzijní fondy. Mnoho z nich zvýšilo svou expozici vůči rizikovějším segmentům podnikového a státního sektoru. Když velcí hráči na kapitálovém trhu začínají přelévat prostředky na rizikovější aktiva a zmíněná teorie se vyplní, prvotním cílem ECB bude s největší pravděpodobností skupování akcií s nejvšším ratingem – evropské blue chips, které jsou obsahem Eurostoxx 50.

NA grafu můžeme pozorovat, že indes Eurostoxx 50 se nedostal na hodnoty v průběhu hypotékové krize v 2088, což mu dává dostatečný prostor na růst.

 Lukáš Baloga, ProfitLevel