Probíhající „světová válka měn“ (jak ji nazval německý novinář Daniel D. Eckert), nebo by se dalo říct i bitva o budoucnost světového měnového systému, není pouze druhořadým akčním filmem. Svým průběhem připomíná spíše něco na způsob Game of Thrones – složitou sérii se stovkami herců a lokací, která se táhne po celá desetiletí, a navíc vyžaduje plnou koncentraci diváka na děj a jeho důsledky.

Pointa je v tom, že to, co platí po celá desetiletí, platí stále. Americký dolar se i nadále těší důvěře trhů, vlád a centrálních bank, ale víra v americký dolar rok od roku slábne. Když je tento pohyb mírný, je setrvalý. Evropa, Čína, Rusko a mnoho malých zemí každoročně zavádějí nové iniciativy, aby se osamostatnily. Zlato také hraje jednu z významných roli v tomto pomalém odchodu z amerického dolaru, nicméně pro světový finanční systém doposud žádná z měn nenabízí životaschopnou a plnohodnotnou alternativu k americkému dolaru. Proto je každá zpráva o „smrti“ amerického dolaru rozhodně přehnaná.

Malá evropská revoluce

Od řecké krize v roce 2012 americká média často vyvolávala dojem, že v podstatě již došlo k rozpadu EU i eura, případně k němu brzy dojde. Dvacet let po svém založení v roce 1999 je eurozóna větší než kdy jindy. V EU ale samozřejmě není nic dokonalého. Problémy s dluhy jižních států se téměř nezlepšily. Struktura samotné eurozóny je také často kritizována a ze všech stran jsou slyšet hlasy volající po revizi, nebo i případně po restrukturalizaci bloku.

V tomto kontextu nebyly oslavy 20. výročí eura nijak zvlášť velké a pompézní. Ale v zákulisí se nepochybně vedly bouřlivé diskuse o směřování bloku a jeho měny. Ve svém projevu „State of the Union“ v září 2018 vyzval předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker k posílení úlohy eura v mezinárodním měnovém systému a přinesl fakta: „Euro je nyní druhou nejvyužívanější měnou na světě a 60 zemí tím či oním způsobem propojilo své měny s eurem. Musíme však udělat více, aby naše jednotná měna mohla hrát svou roli na mezinárodní scéně naplno.“

Euro v současné době představuje asi 20 procent celosvětových měnových rezerv. Tato částka převyšuje podíl eurozóny na celosvětové hospodářské produkci. Přibližně 36 procent globálních plateb je již prováděno v eurech. Americký dolar je na 40 procentech. EU dováží ročně ropu a plyn v hodnotě přibližně 300 miliard EUR. Ale 80 procent z těchto dodávek je dodnes fakturováno v amerických dolarech. Vzhledem k tomu, že pouze 2 procenta dovozu energie pocházejí z USA, Juncker poznamenal: „Je také absurdní, že evropské společnosti kupují evropská letadla za dolary místo toho, aby platily v eurech.“ Přes všechny ekonomické, politické a strukturální problémy uvnitř eurozóny jde o prohlášení plné sebevědomí.

Americký dolar jako zbraň

Proč Evropa, Čína a Rusko urychlují proces dedolarizace, lze pochopit pouze tehdy, bude-li správně pochopen význam íránské dohody. Írán je především případovou studií toho, čeho může Washington dosáhnout – kam sahá jeho vliv, pokud se ekonomika navázala na americký dolar, jak může manipulovat věci k lepšímu nebo k horšímu.

Teherán a Washington samozřejmě nelze z historických důvodů považovat za zvláště vhodné partnery, nicméně aby se Íránci mohli zapojit do mezinárodního obchodu, museli spoléhat na americký dolar a systém SWIFT, který zpracovává mezinárodní platby. SWIFT patří k mezinárodnímu bankovnímu konsorciu a sídlí v Belgii, tedy v rámci EU. USA však dokázaly vyvinout dostatečný tlak k vyloučení Íránu ze systému SWIFT a tím poměrně zkomplikovat možný íránský ropný export. Guvernér Oesterreichische Nationalbank (OeNB), Ewald Nowotny, definoval tuto skutečnost výrokem: „Spojené státy masivně používají dolar jako zbraň. A při každé transakci v dolarech je každý povinen dodržovat americké sankce proti Íránu, i když USA nejsou přímo zapojeny do obchodu. Například pokud jde o vývoz ropy do Evropy.“

Po podepsání společného komplexního akčního plánu (JCPOA) byla tato fáze považována za ukončenou. Donald Trump se však v květnu 2018 stáhl z JCPOA. Navíc se mu podařilo získat vliv na SWIFT, aby dosáhl synergie při tlaku na Írán. To byl bezesporu šok pro ostatní signatáře dohody. EU v součinnosti s Čínou, Ruskem, Japonskem a Indií se pokusila podniknout adekvátní kroky vytvořením vypořádání v EUR. Poprvé od zavedení eura byla předložena myšlenka samostatné platební agentury – INSTEX (zkratka znamená „Nástroj na podporu obchodních burz“). Skutečnost, že Čína a Rusko slíbily podporu INSTEXU, není překvapivá.

Centrální banky a možný únik ke „zlatému standardu“

Nákupy zlata mezinárodními bankami byly po dlouhou dobu jen zřídkakdy přitažlivým procesem, kterému mainstreamová média nevěnovala větší pozornost. Když však začátkem tohoto roku začalo být známo, že centrální banky v roce 2018 nakoupily více zlata než od roku 1971, mělo toto odhalení razantní mediální odezvu. Jen v roce 2018 koupily CB 651 tun zlata. Toto číslo odpovídá nárůstu o 74 procent oproti předchozímu roku. Analytici World Gold Council očekávají v letošním roce opět nákupy kolem 750 tun.

Samotná čísla však vypráví jen polovinu příběhu. Hlavní otázkou zůstává, proč centrální banky nakupují tak enormní objemy zlata.

Odpověď je dedolarizace. Zlato, které mnoho centrálních bank nyní zahrnuje ve svých rozvahách v tržních cenách, nabízí alternativu. Je to jediné relativně neutrální aktivum dostupné vládám a centrálním bankám. Přibližně třetina světových zlatých pozic je držena v trezorech centrálních bank. Nikdo nepopisuje důvody bank lépe než DNB (nizozemská centrální banka): „Akcie, dluhopisy a jiné cenné papíry nejsou bez rizika a ceny mohou klesat. Ale cihla zlata si zachovává svou hodnotu i v době krize. Zlato je perfektní pokladnička, je to kotva důvěry ve finanční systém. Pokud se systém zhroutí, může zásoba zlata sloužit jako základ pro opětovné vybudování. Zlato posiluje důvěru ve stabilitu rozvahy centrální banky a vytváří pocit bezpečí.“

Je tu jedna věc, na kterou bychom neměli zapomenout. USA stále neztratily důvěru trhů navzdory všem jednáním Donalda Trumpa. Trhy založené na amerických dolarech jsou stále zdaleka největší a nejdůležitější na světě. Teprve příští velká krize ukáže, zda euro, jüan nebo zlato budou skutečně schopny nahradit hlavní měnu, tedy americký dolar. Nebo zda má americký dolar ještě dost životaschopnosti, aby se dále udržel jako leader. Do té doby je pravděpodobné, že plíživá ztráta důvěry v dominantní měnu za posledních sedm desetiletí bude i nadále pokračovat.

Pod čarou

Velkým hráčem se nepochybně může stát i britská libra. Kryptoměny, bez ohledu na jejich rozšířenost, směnitelnost za profánní měny či tržní kapitalizaci, pomalu nahrazují dluhové cenné papíry a svoji roli mají i jako nástroje bez daňové sankce (specifické využití ve fondech). Schopnost té jedné konkrétní, nebo více kryptografických měn konkurovat na celosvětové úrovni dominanci dolaru je komplikována nechutí vlád a centrálních bank vzdát se regulatorních nástrojů a schopnosti tisknout peníze ve velkém (minimálně stejnou, ne-li větší, měrou, jaké jsou jejich bezpečnostní obavy).

Michal Dvořák, Tradecentrum