Nenajdeme mnoho našinců, kteří by nechtěli někde bydlet. A pokud už někdo o své bydlení nestojí, pak je to obvykle jedinec, jenž už na první pohled vzbuzuje pochybnosti o svém duševním zdraví. Protože bydlení je na jednu stranu něco, co je skutečně žádané, a na druhou stranu něco, co je v podstatě nutností, má-li být člověk schopen vést normální život.

Vždyť jak by se vedlo tomu, kdo by neměl alespoň nějaký naprosto skromný příbytek! Někdo takový aby vzdoroval nepřízni počasí, aby se nepřetržitě bál, že neuhlídá svůj majetek, někoho takového nikdo nezaměstná… Výčet komplikací, jež jsou přinášeny bezdomovectvím, je náramně dlouhý.

A proto lidé bydlení shánějí. A nejlépe bydlení vlastní, protože toto skýtá jistotu, že pan domácí jednoho dne člověka žijícího v nájmu nevystěhuje, je to v dlouhodobějším horizontu finančně daleko výhodnější než platit nájemné a konec konců se dá vlastní objekt využít třeba i coby záruka při potřebě získat někde nějakou půjčku.

A jako právě zmíněná záruka může podobný objekt posloužit i tehdy, když člověku ještě nepatří. A to v případě, že si na něj bere člověk hypotéku, tedy že si ho pořizuje s tím, že ho zaplatí půjčenými penězi, jež pak postupně finanční instituci vrátí.

S pomocí hypotéky se dá získat objekt vlastní, ale i hypotéka na družstevní byt je k sehnání, použít se dá taková hypotéka na rekonstrukci stávajícího objektu a použít se dá hypotéka na stavbu domu, čemuž může předcházet hypotéka na pozemek.

Hypotéky jsou tedy důležité půjčky, jež pomáhají bydlet i těm, kdo na to právě nemají. Případně pomáhají finančně těm, kdo mají nějakou vlastní nemovitost a tuto využijí k přesvědčení finanční instituce, aby jim půjčila.

Což znamená vlastně dvě věci. Že bývá dobré bydlet ve svém, a že bývá dobré vzít si hypotéku, když je jí třeba. Tedy pochopitelně za předpokladu, že bude ten, kdo si půjčí, schopen splácet.