Letos uplyne 30 let od započetí cílování inflace (IT); měnově politického systému, který v roce 1997 přijala i ČNB, a který, přes jistá specifika, je většinovou podstatou politiky FED, ECB i SNB.

Opominu-li fakt, že jedním z nejcitovanějších autorit v teoretické oblasti přímého cílování inflace je bývalý člen FED Frederic Mishkin, který se zejména proslavil svojí analýzou islandské ekonomiky, když za peníze Islandské Obchodní Asociace napsal, že ostrovní ekonomika, která v 2006 prostřednictví několika málo tuzemských bank rozpůjčovala desetinásobky islandského HDP, je naprosto v pořádku, je cílování inflace patrně nejčistším měnově politickým systémem, který, snad s výjimkou standardů založených na drahých kovech, monetární politika kdy mohla vytvořit.

Cílení inflace, bez dodatečných dílčích cílů, je zřejmou zprávou nejen pro trhy, ale je snadno čitelnou misí i pro rezidenty země. O to paradoxnější je dnešní situace, když CBs hromadně přijímají vyjímaná krizová opatření, a bez zřejmého včasného oznámení manipulují IR v rozsahu, který lze jen eufemisticky označit za standardní.

Je to výjimečné i proto, že transparentnost politiky CB je jedním z kardinálních indikátorů pro investory a jednou z podmínek, která, podle řady akademiků spoluurčuje, je-li daná země vhodným adeptem pro zavedení IT.

Nedávné, více než nahodilé, snížení FED IRs o 50bb, následované BoC ve stejném režimu a aktuální snížení BoE IR o 50 bb je nejen alarmující, ale vyvstávají otázky o schopnosti bank rozumět své vlastní politice.

Na toto konto je nutné podotknout, že CBs nemají, ani totiž nemohou, mít v popisu práce stimulovat ekonomiku. Jejich cílem, u BoC a BoE to platí více než u FED, který oficiálně nepřistoupil k ITers, je stabilní cenová hladina, nikoliv tedy míra nezaměstnanosti, nebo růst GDP…

Snížení IR, i v tak náročné situaci, jakou je chřipková epidemie, není řešením problémů; jak by také mohlo být? FED, přes svoje opakované odmítání této situace, již dávno před vypuknutím masivní paniky, dodával do trhu likviditu prostřednictvím repo operací (viz New York FED) a hostováním své bilanční sumy prostřednictvím operací na trhu, kdy masivně nakupoval aktiva – tady je zajímavé porovnat výkonnost SP500 v souvztažnosti s růstem FED bilance.

BoE, která se primárně má věnovat řízení inflace, je na tom obdobně; potíže vnitřní politiky nelze řešit měnovou politikou. BoC měla jen málo na výběr, pokud její soused takto masívně zasáhl a s přihlédnutím k výrazně exportní charakteristice ekonomiky a silné závislosti na exportu ropy, která díky psychóze na trzích a klukovskému sporu OPEC a Non OPEC výrazně na kanadskou ekonomiku dopadá.

Vedle toho je ČNB, jak je pro Českou republiku tradiční, směšnou figurkou, která se snaží dokázat světu, že tady tomu rozumíme ze všech nejlépe. ČNB je aktuálně jedinou centrální bankou, která na světě zvýšila svoji IR, není schopná reálně vnímat situaci a její kroky se zcela míjí účinkem.

Inflace v ČR je na neuvěřitelných 4% (ČNB cíluje na 2% (pásmo +1%). Fluktuace CZK je neuvěřitelná, korunou zmítají spekulanti, zásahy na nemovitostním trhu nikam nevedou, v situaci, kdy je poptávka tak silně převyšující nabídku. Dozor nad finančními trhy, který nikdy nebyl silnou stránkou regulátory, je v podání ČNB katastrofální – když dohled několikrát kontroloval instituci, která prodělala klientům 2mld., aniž by si regulátor něčeho všimnul.

Pokud se vrátíme zpět k IT, je po třech dekádách na výrazném rozcestí; Neschopnost plnit inflační cíle, lopotná snaha CBs dosáhnout jich za pomocí nestandardních opatření, jako ME, QE, nebo záporné úrokové sazby vytvářejí předobraz apokalypsy víc, než že by implikovaly racionální rozhodování bankéřů.

Drtivé většině zemí schází schopnost politiků a politiky vytvářet podmínky pro inovace; monetární, ani fiskální stimulace trhu sama o sobě nikam nevede. EU, ČR schází inovační podměty.

Je možné, že IT, tak jak před třiceti lety na Nové Zélandu započala, v roce 2020 skončí na úbytě, díky neschopnosti a neochotě.

Michala Dvoraka, TradeCentrum