Patnáct let od vstupu do EU. Jak se vede České republice a Slovensku?

Vstup do Evropské unie provázela obrovská (a často nerealistická) očekávání ohledně zlepšení ekonomické i politické situace v nových členských státech. Tato očekávání byla v nových členských zemích klíčovým prvkem při hlasování o vstupu samotném, což platí pro českou republiku i pro Slovensko. Naplnila se tato očekávání? Jak se skutečně České republice a Slovensku v minulých 15 letech vedlo? Tato studie se pokusí na otázku odpovědět pohledem na řadu indikátorů a indexů, které charakterizují kvalitu života v daných zemích.

V první části se bude analýza věnovat ekonomickým indikátorům, jakými jsou například růst HDP, či růst státního dluhu. Ve druhé části se studie zaměří na několik socio-politických indikátorů, které více reflektují názory obyvatel na vývoj jejich státu.

Ekonomické indikátory

Prvním použitým indikátorem je meziroční změna reálného hrubého domácího produktu (HDP). Tento indikátor reprezentuje tokový stav ekonomické aktivity na daném území ve vymezeném čase, v našem případě v jednom kalendářním roce na území České republiky a Slovenska. Data jsou navíc očištěna o změnu cen (inflaci).

Graf 1: Vývoj hrubého domácího produktu v ČR a na Slovensku

Zdroj: Světová banka

Jak je z grafu patrné, Slovensko po většinu sledovaného období rostlo rychleji než Česká republika, v posledních 4 letech však došlo ke srovnání tempa růstu. Během hospodářské krize sice na Slovensku došlo k prudkému propadu ekonomiky, ta se však z tohoto šoku vzpamatovala daleko lépe než ta česká. Mnoho ekonomů přičítá dobré výkony slovenské ekonomiky reformám provedeným za druhé vlády Mikuláše Dzurindy (2002-2006), které položily solidní základ ekonomické konkurenceschopnosti, zefektivnily chod státní správy a přilákaly do země nové investory. Ve stejné době v České republice naopak došlo k rapidnímu nárůstu výdajů státního rozpočtu, kombinovaného s necitlivými daňovými zásahy levicové vlády, nárůstu byrokracie a odsunutí důležitých reforem.

Graf 2: Hrubý domácí produkt na obyvatele

Zdroj: Eurostat

Graf č. 2 ukazuje, že navzdory rychlejšímu růstu je slovenská ekonomika stále relativně chudší než ta česká. Může za to především nižší úroveň bohatství v roce 1993 a také nutnost investovat do institucionální infrastruktury vznikajícího státu. Postupnou konvergenci obou ekonomik lze vidět i na vývoji HDP per capita obou zemí. Z hlediska ČR je dosti nepříjemný fakt, že absolutní rozdíl mezi HDP na obyvatele a průměrem EU v porovnání let 2004 a 2018 se nezměnil (12 600 EUR). Naproti tomu na Slovensku došlo ke zmenšení rozdílu o 1500 EUR na osobu. Zatímco česká ekonomika kopíruje vývoj EU, slovenská ekonomika se k průměru EU přibližuje. K tomu je samozřejmě nutné dodat to, že dohnat silnější ekonomiku je velmi komplikované z důvodů prosté aritmetiky, například 2 % růstu z 1000 jsou více než 3,8 % z 500.

Graf č. 3 se zaměřuje na porovnání míry nezaměstnanosti v obou zemích. Jedná se o stěžejní ekonomický indikátor popisující trh práce a to, jak je schopen saturovat poptávku po práci kvalitními zaměstnanci.

Je možné konstatovat, že míra nezaměstnanosti je jednám z mála ekonomických indikátorů, kde se ČR dlouhodobě pohybuje pod průměrem EU (v pozitivním slova smyslu), v některých kvartálech posledních dvou let byla dokonce nezaměstnanost v České republice úplně nejnižší z celé EU. 

Graf 3: Míra nezaměstnanosti

Zdroj: Eurostat, Český a Slovenský statistický úřad.

Poznámka: Data ze Slovenského úřadu neodpovídají datům Eurostatu, jsou většinou o procento až dvě nižší proto je nutná jistá opatrnost při srovnávání dat, trendy jsou však stejné

Naproti tomu Slovensko se až do nedávné doby pohybovalo nad průměrem EU, tj. slovenská nezaměstnanost byla vyšší než v ostatních zemích. Až v posledních třech letech dochází k postupné, ale velmi rychlé konvergenci s ČR. Důvodů pro nízkou nezaměstnanost v obou zemí je celá řada, například rychlejší zotavení z krize v porovnání hlavně z jižní Evropou či daleko nižší míra nezaměstnanosti u absolventů. Trh práce v obou zemích generuje kvalifikovanou a relativně levnou pracovní sílu, která nachází uplatnění zejména v sektoru služeb a také v průmyslu, často poháněného investičními pobídkami státu nebo místních samospráv. Nezaměstnanost také částečně snižuje pracovní migrace části dospělé populace do západních zemí, v případě Slovenska se jedná i o migraci do ČR.

Dalším srovnávaným ukazatelem je hospodaření státu, vyjádřené jako saldo státního rozpočtu v % HDP. Graf č. 4 nabízí tento pohledu. Skoro všechny vyspělé státy (výjimkou je například Lucembursko) dlouhodobě přijímají státní rozpočty s plánovaným deficitem, a v České republice i na Slovensku se bohužel postupuje stejně. V ČR v posledních letech sice rozpočet končil mírným přebytkem, to je ale následek toho, že příjmy jsou vyšší než očekávané (např. díky čerpání dotací z EU), nikoliv plánované rozpočtové disciplíny. S ekonomickým růstem v zemích EU došlo sice k nárůstu příjmů státního rozpočtu, ten byl ale ve většině zemí fiskálně vynulován růstem výdajů. V letošním roce někteří ekonomové očekávají zpomalení světové ekonomiky. Pokud k tomu skutečně dojde, tak hrozí velké deficity, což se týká i České republiky a Slovenska. Obě země spojuje fakt, že růstové roky nedokázaly využít k přijetí toliko důležitých reforem – digitalizace státu, zdravotnické, důchodové a dalších. To ovlivní budoucí konkurenceschopnost obou zemí.

Graf 4: Saldo státního rozpočtu jako % HDP

Zdroj: Eurostat

Vzhledem k výše zmíněným deficitům není překvapivé, že celkové zadlužení evropských států stoupá. Česká republika i Slovensko jsou sice podstatně méně zadlužené než západní státy, radost z tohoto faktu však kazí to, že zadlužení obou zemí se od vstupu do EU zvýšilo o čtvrtinu. Zadlužení skokově narostlo během hospodářské krize, v posledních letech sice dochází k mírnému poklesu, ale jak již bylo zmíněno výše, to není následek úmyslných počinů vlád způsobených reformami veřejných financí, ale spíše nahodilého růstu ekonomik.

Graf 5: Zadlužení států jako % HDP

Zdroj: Eurostat

Inflace je důležitý měnově-politický indikátor, který referuje o růstu spotřebitelských cen, z pohledu ekonomie je důležité jej sledovat, neboť inflace ovlivňuje reálnou cenu pěnez a tím přerozděluje bohatství.

Graf 7: Inflace

Zdroj: Eurostat

Výše zmíněná data jsou z pohledu běžných lidí něco abstraktního a neuchopitelného. Obyčejný člověk vnímá ekonomiku prismatem poměru mezi mzdou a cenou zboží a služeb. Respektive spíše právě v tom, jak moc zboží denní potřeby zdražuje. Jak Česká republika, tak Slovensko měly po vstupu do Evropské unie poměrně výrazné změny tempa inflace, v posledních letech však došlo ke stabilizaci. Změna cenové hladiny je jen jedním indikátorem, dalším je například růst spotřebitelských cen, které v posledních dvou letech rostou v ČR výrazně rychleji než na Slovensku.

A právě tempu růstu vidí někteří ekonomové problém. Jak je z grafu vidět, v posledních letech dochází v České republice k relativně rychlému růstu cen, rychlejšímu než na Slovensku a v průměru EU. To se týká i klíčových segmentů, jako jsou nemovitosti, energie nebo ceny práce. Někteří analytici tak vyjadřují obavy, že česká ekonomika roste příliš rychle, že se přehřívá. To potvrzuje i rozhodnutí České národní banky, která po letech nízkých sazeb opakovaně přistoupila ke zvýšení dvoutýdenní REPO sazby, jež určuje cenu peněz v české ekonomice. Slovenská ekonomika formálně delegovala měnovou politiku na Evropskou centrální banku, a proto nemůže používat standardní měnově-politické nástroje k inflačnímu cílování.

Z pohledu laika je dost možná největším rozdílem mezi Českou republikou a Slovenskem právě měnová otázka. Slovensko vstoupilo do Eurozóny hned, jak to bylo možné, naproti tomu v České republice k tomu nedošlo. Zde je nutno dodat, že za oběma rozhodnutími jsou politické důvody. Zatímco na Slovensku byla většina politické zóny pro přijetí eura, v České republice panovala podstatně větší skepse a v současnosti pro brzký vstup do eurozóny je jen malá část politiků. Otázka, zdali ČR či SK na svých rozhodnutích vydělaly, je něco, co ekonomy rozděluje. S jistotou snad lze říci jen to, že se jedná spíše o symbol; skutečné klíče k výkonnosti ekonomiky jsou někde jinde.

Socio-politické ukazatele

Lidé však svou existenci nevidí čistě prismatem čísel a ekonomických indexů. Z hlediska spokojenosti se životem, vládou a společností jsou často důležitější právě názory lidí na to, jak dobře se jim žije. Indexy vytvářené na základě pocitů jsou pochopitelně méně vědecké než ty vytvářené na základě tvrdých dat, ale jejich hodnota roste, když dochází k opakování těchto typů výzkumů. Ze změn ve vnímání kvality života v čase lze leccos zjistit, ideálně v kombinaci s tradičními ukazateli používanými pro hodnocení kvality života.

Takovým ukazatelem je třeba právě očekávaná délka života právě narozených dětí.  Očekáváná doba života je jedním z mála indikátorů, kde se rozdíl mezi oběma státy od vstupu do EU poměrně výrazně zvýšil, a sice ve prospěch České republiky. Důvodů pro divergenci může být několik, prvním z nich o něco lepší stav zdravotnictví v České republice, dále pak obecná korelace mezi bohatstvím dané země a očekávanou dobou dožití, kterou pohání zejména možnost investovat do kvalitního trávení volného času. Svou roli může hrát i relativně větší počet sociálně vyloučených lokalit na Slovensku.

Graf 8: Očekávaná doba života

Zdroj: Světová banka

ZUznávaný týdeník The Economist vydává od roku 2010 každoroční komprehenzivní ukazatel nazývaný jako Index demokracie. V rámci tohoto indexu je hodnoceno pět kategorií: férovost voleb, občanské svobody, fungování státního aparátu, politická participace a politická kulturu. Na základě celé řady indikátorů je pak každá země ohodnocena číslem od 1 do 10 s tím, že čím vyšší číslo, tím lepší výsledek. V roce 2018 se ČR nacházela na 34. místě, Slovensko pak na 44.

Graf 9: Index demokracie

Zdroj: EIU Democracy Index (The Economist), data za roky 2007 a 2009 nejsou k dispozici

Zatímco Slovensko se po celé sledované období drží na v podstatě stejných hodnotách (trend sestupu je mírný), u České republiky lze pozorovat nepříjemnou, rychlejší sestupnou tendenci v posledních 5 letech. Za tímto poklesem stojí pravděpodobně rozpad tradičního stranického systému a vzestup ideově neukotvených populistických hnutí (zejm. ANO 2011) nebo činy prezidenta Zemana. Názor na obě země nepochybně také ovlivňuje dění v Polsku a v Maďarsku a celosvětový odklon od liberalismu. Bude velmi zajímavé sledovat, jak si v tomto indexu povedou obě země v následujících letech, v nichž Slovensko vymění prezidenta za historicky první prezidentku a obě země čekají volby do poslanecké sněmovny.

Korupce je podle výzkumů veřejného mínění jedním z nejčastěji zmiňovaných problémů, které trápí respondenty v post-komunistických zemích střední a východní Evropy. Korupce je zásadním problémem i z pohledu ekonomického, kvůli korupci dochází ke špatné alokaci zdrojů. V této oblasti udělaly obě země na první pohled poměrně podstatný pokrok k lepšímu, ale situace s intepretací indexu je trochu složitější. Korupce je ze své definice skrytá. Pravidelně se tak vnímání korupce zvyšuje v těch časech, kdy je s korupcí fakticky bojováno a jsou například medializovány kauzy spojené s předními politiky usvědčenými z korupce. Prizmatem tohoto vnímání je růst indexu možné interpretovat se zdviženým prstem. Je také velmi zajímavé sledovat, jak vnímání korupce kopíruje normální ekonomické cykly.

Graf 10: Index vnímání korupce

Zdroj: Transparency International, čím vyšší hodnota tím menší vnímání korupce.


Závěr

Jak Česká republika, tak Slovensko zažily od vstupu do EU období ekonomické prosperity, snad jen s výjimkou let globální hospodářské krize. U většiny ukazatelů dochází k postupné konvergenci obou zemí s tím, že zatím je Česká republika stále o něco vpředu. To však není důvod pro bezbřehý optimismus. Stále rostoucí zadlužení jak státu, tak domácností se v budoucnosti může ukázat jako velký problém. Vedle toho se stále nepodařilo vyřešit některé strukturální problémy obou zemí, z nichž jednoznačně největším problémem je neudržitelný důchodový systém. Současný průběžný systém je ve spojení s nedostatečnou natalitou a stárnoucím obyvatelstvem doslova časovanou bombou.

V dlouhodobějším horizontu by také bylo dobré změnit strukturu české ekonomiky, která je v současnosti příliš zaměřená na relativně jednoduché výrobní procesy. První lekci o nebezpečnosti takovéhoto zaměření možná Česká republika dostane, pokud dojde k tvrdému Brexitu. Do budoucna by určitě bylo lepší se zaměřit na implementaci moderních technologií a obecně podniky s vyšší přidanou hodnotou. K tomu je ale nezbytné dobudovat patřičnou infrastrukturu, a to nejen páteřní dálniční síť, ale také kvalitní zasíťování všech regionů optickým internetem. 

Skončit však můžeme pozitivně. Střední Evropa zažívá jedno z nejlepších období celé své historie, Česká republika patří mezi vyspělé země a garantuje svým obyvatelům celou řadu lidských práv a svobod. A právě na tom, aby toto období trvalo co nejdéle, je třeba intenzivně pracovat.

Zdroj: topforex.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Chcete snížit poplatky z obchodování? Registrujte se!

Navigace