První čtyři měsíce letošního roku přinesly desetiletí nevídané události. Zasažení finančních trhů novým typem koronaviru v okamžiku, kdy se částečně zotavily z hrozby globální obchodní války, vyvolané diskrepancí platební bilance USA.

Z Číny v ten moment přišla další rána, nikoliv v podobě cel, nebo sankcí vůči firmám, ale jako chřipce blízký vir, který dostal název COVID-19. Podle The Economist se jedná o 50násobně virulentnější formu, než jsou viry chřipky a desetkrát smrtelnější. Tato specifika by však sama o sobě sotva mohla vyvolat disrupci rozměrů, které jsme zažili.

Expanze viru nutně způsobující výpadek na straně nabídky, vlivem uzavření továren a omezením služeb, následovalo uzavření hranic a omezení pohybu v mnoha místech po celém světě. Účet za tento výpadek bude gigantický, nicméně i v těchto poměrech mohlo dojít k rychlé, alespoň částečné stabilizaci. Dalším, aktuálním faktorem je včerejší propad květnového kontraktu americké lehké ropy na nulu, respektive do záporných hodnot, když prolomila několik dekád trvající dno okolo 10 dolarů za barel.

Pro mnoho lidí nevídaná událost, která – domyšleno do důsledků – je daleko děsivější, než účet za globální škody COVID-19. Naprosté zhroucení na straně poptávky v případě jednoho z nejlikvidnějších aktiv vyvolává na trzích otázky a zejména pak obavu z dalšího vývoje. Americké firmy, které nebyly schopny hradit svoje fixní náklady už okolo úrovní 20 dolarů za barel nyní hledají úspory kde se dá a lze očekávat, že tato cenová hladina je pro ně likvidační. Ropná lobby je přitom jednou z nejvýznamnějších podporovatelů amerického prezidenta D. Trumpa, což nabírá na významu právě v letošním volebním roce.

D. Trump mohl být na konci 2019 spokojený – parciální dohoda s Čínou a odložení fáze 2 až po volbách mu poskytovala, nikoliv jistou, ale dostatečně pevnou půdu pro jeho znovuzvolení. Růst trhů, akcelerace, kdy hlavní akciové indexy několikrát týdně dosahovaly all time high, nízká nezaměstnanost a silná ekonomika v celkovém pohledu mu jistily záda.

Jak analytik společnosti Tradecentrum uvedl výše, ekonomický otřes, dokonce možná ani třetí ropná krize nejsou však tím hlavním, co trhy aktuálně leká. Konsekvence propadů způsobených COVID-19 a aktuální ropnou krizí nepochybně vyvolá společenské změny, nebo minimálně silný tlak po nich.

Na konci roku 2020 a začátku 2021 očekáváme, v důsledku sociálních vazeb, pracovních vazeb, nárůstu izolacionismu tzv. baby boom, ne zcela nepodobný výpadkům proudu ve velkých lidnatých aglomeracích. Současně s tím zdravotní, resp. epidemiologická krize vyvolá změny paradigmatu, posun k non-utilitarismu, resp. jeho další upevnění jako světonázoru. Tento vývoj, podle našeho soudu dále podtrhne ekonomická krize, nebo jinak řečeno recese, která je patrně nevyhnutelná a v kombinaci s posíleným tlakem ze strany ekologických aktivistů vyvolá, spolu se společenským tlakem, poptávku po změnách.

Aktuálně, což je nediskutovatelné, jsme v post faktické bublině; tento odklon od tvrdých dat k tzv. soft datům, nebo jinak řečeno, od na datech postavených hypotézách k verbálním eskapádám, k mýtům a smyšlenkám, které se virálně šíří internetem bude dále pokračovat.

Tlak na změnu, posílený diskursem, který je vlastní například titulům jako je „Ekonomie dobra a zla“ bude mít odraz ve změnách společenských parametrů. Posun společnosti jako celku dále doleva, opětovné testování limitace růstu, respektive názorové proudy, které již desetiletí upozorňují na matematickou nemožnost nekonečné expanze, přijdou opět do módy a patrně se posunou z kaváren na politicky vlivná místa.

Rozpad supply chaos a zvýšený nacionalismus bude podporovat domácí producenty a dále rozdrobí koncept globalizace, který našel nejzdatnějšího protivníka v D. Trumpovi. Očekáváme zvýšený národní izolacionismus, totální destrukci v cestovním ruchu a odpor v cílových destinacích k cizincům, bez ohledu na ekonomické ztráty (takový koncept je třeba silně vyvinut na Korsice).

Ztráta kompetitivních výhod povede k zpomalení celkového růstu, což je důsledek frakcionace. Zelená politika se dostane ke slovu více než kdy předtím, zejména v zemích, které jsou dostatečně rozvinuté, ale paradoxně vývoj a výzkum v této oblasti bude nižší a méně efektivní. U rozvíjejících se ekonomik čekáme posun zpět k masově industriální produkci, bez výrazné přidané hodnoty, bez výzkumu a vývoje.

V našem výhledu pracujeme i s možností změny politických praktik, konkrétně změnou délky volebních období směrem k jejich prodloužení na 6, nebo 8 let. Vyšší podíl přímo volených zástupců i tam, kde to doposud nebylo zvykem. Výrazné státní vstupy do privátní sféry vlivem sanace strategických firem.

Změna se dotkne struktury školství, dojde k výraznému posunu v obchodní oblasti, směrem k národním produktům, automobilky patrně přesunou těžiště směrem k levnější střední třídě a výrazně sníží financování výzkumu a rozvoje alternativních zdrojů.

Kumulace událostí posledních týdnů vylučuje možnost, že by se zásadně nepromítla nejen do ekonomiky na globální úrovni, ale také do společenské struktury a vztahů na úrovni zemí, nadnárodní spolupráce a je jen málo pravděpodobné, že posun v paradigmatu nebude výrazně levozelený.

Michal Dvořák, Tradecentrum