Data z trhu práce v USA na první pohled dávají Trumpovým argumentům pro obchodní konfrontaci, zejména vůči Číně, za pravdu. Bližší analýza však ukazuje, že se Donald Trump může v přínosech zvyšování obchodních bariér pro Američany šeredně mýlit.

Podívejme se nejprve, zda tedy platí, že cla zachraňují americká pracovní místa – jak tvrdí prezident Trump – nebo je zničí? Prezident USA tento týden řekl, že jeho tarify pomohly zachránit americký ocelářský průmysl. Ať už je to pravda, nebo ne, mnozí ekonomové a byznysmeni argumentují, že protekcionismus obchodu ve skutečnosti škodí pracovníkům v řadě dalších oblastí, jako je sektor solární energie, civilní letadla a výroba automobilů.

Analýza Tradecentrum odhaluje trend zvyšujících se rozdílů v blahobytu Američanů podle toho, kde jsou zaměstnáni. A s blížícími se volbami v roce 2020 tento faktor může naznačit, zda Trump zůstane v Oválné pracovně, nebo skončí.

Na první pohled dobré zprávy

Vzhledem k tomu, že Trump 3. dubna 2018 oznámil tarify na více než 1 000 čínských výrobků, do ekonomiky USA bylo podle administrativy přidáno přibližně 2,6 milionu nových pracovních míst. To zahrnuje 204 000 pracovních míst ve zpracovatelském průmyslu, odvětví ekonomiky, které ztratilo více než 5 milionů pozic od roku 2000 do roku 2009. Není pochyb, že tento jev byl způsoben volným obchodem, respektive globalizací a Čínou.

A dobré zprávy pro Trumpa zde nekončí. Největšími úspěchy v uplynulém roce jsou průmyslová odvětví, jako jsou kovovýroba, strojní zařízení a elektronické přístroje, které za uplynulý rok dosáhly na 15 000 až 30 000 nových pracovních míst. Všechna tato odvětví mají alespoň určitou ochranu díky Trumpovým tarifům.

Na první pohled se zdá, že tato čísla podporují Trumpovu rétoriku, podle které dovozní cla poskytují životně důležitý support pro „nemocný“ americký výrobní sektor. Mohou dokonce ukázat, proč americká ekonomika i přes ekonomické obavy, že by obchodní válka mohla ublížit růstu, i nadále vykazuje solidní výsledky.

Bohužel ne všechny průmyslové sektory mají stejný úspěch. Z 20 hlavních výrobních kategorií v poslední statistice Úřadu práce, pouze šest z nich rostlo rychleji během obchodní války – tento stav pravděpodobně nastal hrozbou rozsáhlého zvýšení sazeb v dubnu 2018 – než v předchozích letech. Ostatní, mezi něž patřily chemikálie, papír a textilie, v průběhu tohoto období nevykázaly žádné výhody, ani ztráty.

Jeden z důsledků obchodní války: pokud Trump a jeho stoupenci chtějí tvrdit, že tarify pomohly urychlit vytváření pracovních míst ve strojírenství a kovovýrobě, pak z toho vyplývá, že jeho politika by měla sdílet část viny za méně povzbudivou výkonnost ostatních odvětví, které byly znevýhodněny odvetou z jiných zemí.

Poté, co Trump rozšířil cla na ocel i vůči Evropské unii, EU zasáhla americký textilní průmysl. Kanada se zaměřila na některé výrobky papírenského průmyslu v odplatě za tarify z oceli a měkkého dřeva. A Čína, Trumpův primární protivník, zasáhl americký chemický průmysl, spolu s velkou skupinou dalších odvětví.

Zůstává však prostá skutečnost: americká ekonomika nadále přidává více pracovních míst. Ale to je jen jedna část rovnice, jak obchodní konfrontace ovlivňuje pracující Američany a jejich kvalitu života. A co mzdy, které představují 70% průměrné odměny zaměstnance? Tam už zprávy tak dobré nejsou.

Realita je horší

Meziroční růst sezónně očištěných hodinových platů se v průměru zvýšil o přibližně 3,2 % u všech zaměstnanců v soukromém sektoru.

Ovšem, za prvé, nedosahuje úrovně před Velkou recesí, kdy růst mezd byl typicky vyšší. Za druhé, růst mezd ve zpracovatelském průmyslu – odvětví, kterému Trump věnoval nejvíce pozornosti – ve skutečnosti zaostává za národním průměrem na pouhých 2,3 %.

Tyto mzdové počty jsou dobrým důvodem k tomu, aby tlumily aplaus pro protekcionistickou politiku Donalda Trumpa. Chráněná průmyslová odvětví přidávají pracovní místa, ale mzdy nevyhovují očekáváním.

Čísla trhu práce vysvětlují, proč je debata o tarifech plná zmatených zpráv a postojů – a proč většina lidí může najít „dobrou zprávu“, když si dají tu práci, aby podpořila jejich oblíbený argument.

Američané slyšeli, jak United Steel Workers děkují Trumpovi za pomoc při vytvoření více než 1 000 pracovních míst v Birminghamu v Alabamě. Slyšeli také, že společnost General Motors oznámila, že v roce 2018 ztratila 1 miliardu dolarů, částečně proto, že tarify přispěly ke zvyšování výrobních nákladů, a že se počet zaměstnanců snižuje až 14 000 pracovních míst.

Úplnější představa o tom, jak dobře se pracující Američané mají, vyžaduje pohled za hranice pracovních míst a soustředění na to, kolik peněz si skutečně přinesou domů – a jak to ovlivňuje jejich životní úroveň.

A nic z toho neříká nic o další klíčové části rovnice: spotřebitelské ceny. Cenovky připojené k produktům postiženým obchodní válkou začnou totiž stoupat vzhůru.

Donald Trump však, více než kdy předtím potřebuje právě nyní podporu „dělnické“ třídy pro svoji politiku, a hlavně pro znovuzvolení. Prezidentské volby jsou v běhu a načasování, resp. další komplikace dohody mezi USA a Čínou může znamenat fatální problém pro úspěšnou kandidaturu.

Stejně tak i potenciální válka s Íránem vyžaduje podporu veřejnosti, kterou si lze jen obtížně představit, pokud zapříčiní další zvýšení cen ropy a derivátů.

Nahlédnuto tím, či oním koncem, je Trump v obtížné situaci, ale zejména žádný scénář nepřináší nic pozitivního pro většinu běžných Američanů.

Michal Dvořák, Tradecentrum